Stoupačka na Maio

V pátek odpoledne návštěva Parque Natural do Fogo. Ve výšce 1890 m.n.m. společné foto posádky. V sobotu dopoledne vyrážíme z Foga na Maio. Přeplavba nakonec trvala 37 hodin v kuse. Napluli jsme celkem 217 NM z toho 182 na ostrou stoupačku proti pasátu o síle 5 . Uprostřed první noci zhruba v půlce přeplavby, kdy už se začínaly ozývat únava a vyčerpání, tak jsem jako jednu z variant jak pokračovat navrhoval, že můžeme přestat réčkovat, doplout k Santiagu a kolem něj se protáhnout na motor. Posádka se ale k mé velké radosti svorně jako jeden muž hecla, že to dáme celé na plachty. Doufám že i pro ostatní, pro mě určitě z toho vyšel jeden z nejkrásnějších jachtařských zážitků vůbec. Ve velmi tmavé noci jsme ve velkém náklonu s optimálním trimem (žádná defenzivní plavba) doslova letěli na oceánském swellu, vždy na poslední chvíli chytali, odkud přesně přijde další vlna a podle toho kormidlovali (mimochodem celé ručně v pravidelně se střídajících hlídkách). První den a noc to byl boj nastoupat nad Fogo. Druhý den boj nastoupat nad Santiago. Do karet nám moc nehrál ani Canary Curren 1-1.5 kts SW a ani to, že zejména první noc byla černočerná. Bylo zataženo, hvězdy mraky neprosvítili a měsíc, který trochu ano, vycházel až před půlnocí. Druhý den večer, poté co za soumraku zahlédneme žraločí ploutev, konečně míjíme severní cíp Santiaga pravobokem, odpadáme na beam reach a pohodovou rychlostí 7 kts doplouváme do Porto do Maio. Na to, že na Kapverdách nefungují majáky, jsme už zvyklí z ostrova Brava. Že jsou nové vlnolamy tam, kde podle mapy má být ideální kotviště na 6 metrech s pískovým dnem, je pro nás novinka , ale zvládáme i to a bezpečně kotvíme kousek vedle. Pak už jen tapas k večeři, trocha portugalského červeného vína a rozepsání kotevních hlídek (vítr se zvednul na F6). Ráno obdivujeme tyrkysově modré moře a běloskvoucí se pláže s palmami cestovním ruchem ještě neexploitovaného ostrova Maio