Opravdu je na mooring času dost? Aneb sonda do duše chorvatského marinera
V červenci publikovaly Lodní noviny článek Na mooring je času dost, ve kterém vysvětlují, že to jediné důležité při dokování zádí na mooringové stání (např. v typické chorvatské marině) je návětrné záďové lano. Jakmile je toto lano zafixováno na břehu, tak může skipper dokující jachty využít jeho páky a vytočením kormidla proti větru a přidáním plynu na dopředný chod docílí stabilizace lodi. A teprve v momentě, kdy má skipper loď takto pod kontrolou, začne řešit vše ostatní včetně mooringu.
Mooring řešit jako první
V souladu s názvem článku na Lodních novinách by se tedy opravdu zdálo, že na mooring je času dost. Zde bych si však dovolil s naší největší autoritou přes přístavní manévry polemizovat. Nikoliv v tom, že jako první ze všech lan je třeba mít zafixované právě to návětrné a loď tak mít stabilizovanou na pokračování manévru - o tom žádná, nýbrž v tom, že pro úspěch manévru a urychlení procesu zafixování návětrného lana může být lepší, je-li přebrání mooringu háčkařem tím úplně prvním krokem z celé dokovací sekvence. Reálné dokovací situace se holt od těch učebnicových často v drobných záludnostech liší.
Marinero se na mole nudí
Typické dokování v chorvatské marině vypadá tak, že vás na mole čeká marinero. Ten asistuje jachtám při dokování od rána do večera po celou jachtařskou sezónu. Vy jako skipper samozřejmě během dokování nechcete nic uspěchat nebo podcenit, proto do stání zajíždíte spíše pomalu a obezřetně. Loď si před zajetím hezky rovnáte tak, abyste se vyhnuli mooringům ve vodě i okolním zadokovaným lodím. Tím se vaše dokování o nějaké ty minuty prodlužuje, nicméně pro chorvatského marinera, který tohle zažívá x-krát denně mnoho měsíců v roce, se tyto minuty stávají nekonečně dlouhé.
Uvolněte marinerovi ruce
Ať už marinero při čekání na vaše zajetí jen zívá nudou nebo je v časovém presu, protože se mu na ručce hlásí další loď, která bude za pár minut dokovat o tři mola vedle, tak se přirozeně bude snažit váš manévr urychlit. A jediná věc, kterou v tento moment může marinero na mole pro urychlení vašeho manévru udělat, je, že si z vody vytáhne mooring, čímž vám zpravidla také signalizuje, jak máte zajet. Drže mooring takto v jedné ruce marinero dál trpělivě čeká, nicméně přesně v tento moment vám jako skipperovi zajíždějící jachty vzniká menší problém. A sice že má marinero najednou na zafixování vašeho návětrného lana volnou pouze jednu ruku místo dvou, což tento nejdůležitější krok dokovací sekvence minimálně prodlouží a může způsobit i další komplikace. V Chorvatsku samozřejmě natrefíte na ostřílené borce - jako je například harbor master na Zlarinu - kteří vám návětrné lano bez mrknutí oka zafixují jednou rukou a to ještě dřív, než stihnete na plynové páce zařadit dopředný chod, abyste zbrzdili dojezd lodi k molu. Na druhou stranu ne každého marinera budete znát a jako skipper se přirozeně snažíte všechny komplikace při dokování eliminovat. Tudíž chcete marinerovi ruce uvolnit tak, aby je měl na fixování vašeho návětrného lana obě volné.
Mooring přebíráme dřív, než hážeme návětrné lano na břeh
A tady může nejlépe pomoci háčkař, pokud mooring od marinera přebere a obsazenou ruku mu tím uvolní ještě dřív, než hodíte návětrné lano na břeh. Takový moment při zajíždění do stání nastává, netrvá však příliš dlouho. Klíčové je při takovém přebrání mooringu samozřejmě načasování a háčkařova šikovnost a schopnost rychle reagovat na situaci. Dále pro úspěch přebrání mooringu určitě neuškodí, pokud na háčkaře jako skipper vyberete tu nejvyšší osobu v posádce či osobu s nejdelšíma rukama apod., pokud to zrovna nebude to největší nemehlo na palubě. Háčkaři zároveň připomenete, aby si před dokováním háček roztáhnul na tu nejdelší možnou velikost. Čím dál háčkař dosáhne, tím dřív může mooring převzít. Jakmile má mooring přebraný, tak s ním háčkař ručkuje na příď. Tam ale nefixuje, pouze mooring drží a čeká na další pokyny, které přijdou až po zafixování návětrného lana na zádi, respektive poté co jsou obě záďová lana zpátky na palubě, loď je pod kontrolou a nachystána na další krok v dokovací sekvenci - napínání mooringu motorem.Na háčkaři záleží bezpečnost lodi
Lodní noviny ironicky píší o vystresovaném háčkaři, kterému bylo sděleno, že na něm záleží bezpečnost lodi. Pokud háčkař zklame a mooring nestihne převzít dřív, než se hází návětrné lano na břeh, tak se ještě nemusí jednat o nic fatálního - zvlášť v bezvětří nebo jen za mírného větru. I tak si myslím, že ironie Lodních novin není úplně na místě. Pokud naopak háčkař zaexceluje, mooring přebere včas a marinerovi na břehu tím uvolní ruce na fixování návětrného lana, celý dokovací manévr a zejména fixování návětrného lana na břehu znatelně urychlí, čímž bezesporu přispěje k celkově bezpečnému zadokování. Pokud vám háčkař včas přebere mooring při dokování v F5 nebo F6, tak mu jako skipper možná budete po dokončení manévru líbat ruce (samozřejmě až poté, co si je umyje od nánosů špíny, co byla na mooringovém laně). Proto také na háčkaři záleží bezpečnost lodi. Jeho úkol je nezastupitelným střípkem v mozaice celé dokovací sekvence. A byť to možná zní trochu pionýrsky, tak přece jen platí, že Team Work Makes The Dream Work. Jako skippeři samozřejmě také trénujeme dokování single-handed, jak píší i Lodní noviny. Mám-li ale na palubě posádku, tak si ji jako skipper umím nabriefovat, aby každý člen posádky na dokování participující věděl, co a kdy má dělat. Kdy během dokovací sekvence přichází jeho nebo její chvíle a do jakého momentu se má veškerých aktivit zdržet.
Zadokování podle učebnice vs. reálné dokovací situace
Když jsem nedávno v Chorvatsku učil praktický kurz na český kapitánský průkaz C, ujistil jsem se rovněž v tom, že chorvatští marineros dobře vědí, co dělají. Mooring z vody vytahují při čekání na mole pravděpodobně jen v situacích, kdy jsou si jistí, že si to např. vzhledem k počasí mohou dovolit. Během kapitánské kurzu jsme navštívili také Primošten, kde jsem jednoho kurzistu nechal dokovat u městského mola. Bylo úplné bezvětří, rovná hladina, žádné vlny. Na mole nás čekal harbor master. Nejprve klasicky vytáhnul mooring a držel ho v jedné ruce. Zajetí do stání nám nicméně přerušila motorová jachta, která z městského přístavu vyjížděla, a poté kajak, který nás začal křižovat za zádí, když jsme chtěli podruhé zajíždět. Po těchto dvou epizodách s přerušeným zajetím měl kurzista loď pro dokování špatně vytočenou a situaci mu ještě komplikoval poměrně silný propwalk. Rovnání lodi k zajetí mu tedy přirozeně, zajížděl takto do skutečného stání poprvé v životě, trvalo trochu déle. Harbor master na mole zároveň viděl, že kurzistovi občas koriguji kormidlo i plynovou páku, a nepochybuji o tom, že rychle pochopil, že se jedná o trénink. Mooring tedy pustil zpátky do vody a kurzistovi začal oběma rukama naznačovat jak zajíždět. Zajetí proběhlo nakonec bez problémů a lana šla při tomto dokování zcela učebnicově. Nejprve záďové návětrné lano na břeh, kde ho harbor master rychle fixnul na kroužek. Jakmile měl kurzista loď "pověšenou" na návětrném laně stabilizovanou a pod kontrolou, šlo návětrné lano zpátky na loď, kde ho jiná kurzistka zafixovala na záďovém vazáku. Posléze se vyřešilo závětrné lano (tzv. lazy line) na zádi a teprve až bylo zpátky na lodi, tak harbor master vytáhnul z vody znovu mooring, který si převzal háčkař a ručkoval s ním na příď. Dokování podle učebnice par excellence, za což jsem byl harbor masterovi vděčný, že to mohli kurzisté takto zažít a vyzkoušet si. Protože jinak se reálné dokovací situace od těch učebnicových často poměrně záludně liší. Viz nudící se marineros čekající na mole s mooringem v ruce, který je lepší si od nich převzít dřív, než jim hodíte návětrné lano, aby na manipulaci s ním měli obě ruce k dispozici. Nebo například situace u chorvatských benzínek, kde všichni víme, jak by se podle učebnice mělo zajíždět a odplouvat bokem, a zároveň všichni víme, jak se to tam většinou v reálu děje.
