Do Tarrafalu až na druhý pokus

V úterý okolo poledne vyplouváme z ostrova Maio. Fouká stabilní pasát F5-6, vlny se nádherně táhnou a mají přes dva metry. Opět nerefujeme úplně konzervativně (ani na noc), takže nám naše Sun Odyssey 44 (2016) na bočák krásně letí po Atlantiku. Když kormidluje Slávek, tak se s rychlostí dostává až na 9.5 kts. Sice se v tom nedá moc spát, ti ve předních kajutách spíš levitují, než leží, ale je to krása nesmírná, nádhernej jachting a úžasnej koktejl adrenalinu a endorfinů. Navíc je tentokrát jasno, obloha plná hvězd, za zádí máme souhvězdí Jižního kříže a tím, jak uprostřed oceánu není žádný světelný smog, tak vidíme hvězdy až na obzor a připadáme si jako pod obrovskou hvězdnou kupolí.  Do toho ještě plankton intenzivně fosforeskující v brázdě jachty. R.O.M.A.N.T.I.K.A.

Dnes se do Tarrafalu neprobijeme

Před osmou ráno už jsme cca 10 majlí západně od São Nicolau, tak poprvé po asi 20ti hodinách réčkujeme se záměrem doplout na kotviště pod Tarrafal, hlavní přístav na téhle straně ostrova, tam si zachillovat a odpoledne se posunout přímo do Tarrafalu. Když se ale přibližujeme ostrovu na vzdálenost zhruba 5 mil, tak nám zničeho nic začne foukat sedmička přímo do čumáku. I když má být příliv, tak máme proti sobě velmi silný proud a nepříjemné zalamující se vlny, které se s přibývajícím časem zvětšují. Hodinu a půl to tlačíme na max plachtama s motorem a pobřeží se za tu dobu nepřiblížíme ani o jednu celou míli. Vlny se dále zvětšují až to začíná být na hraně bezpečnosti. Tarrafal nás dnes s otevřenou náručí v žádném případě nevítá.

Změna plánu

Rozhoduji tedy o změně plánu a otáčíme to směrem na kotviště na neobydleném ostrově Santa Luzia, kde jsme byli před týdnem. Cesta na Santa Luzia znamená další tři hodiny na mírnou stoupačku v F7 a velkých vlnách (možná až 4 metry). Nebe je ale azurové, hřeje nás sluníčko a provází nás hejno asi stovky dovádivých delfínů, takže opět naskakuje ten správný jachtařský adrenalin a endorfiny.  Vůbec nevadí, že jsme durch mokří od vln, co jdou přes palubu a přes kokpit. Po celkem 158 majlích a 28 hodinách plavby z ostrova Maio jsme na místě. Kotviště na Santa Luzia proti větru příliš chráněné není, proti vlnám však ano a velmi dobře a nic lepšího v dosahu stejně nemáme. Sedmička má foukat ještě dalších nejméně 24 hodin (a taky foukala).

Langusty k večeřim klidná noc v F7

Stejně nám ale Neptun poslal krásný dar moře a to v podobě místních rybářů, od kterých jsme koupili osm ještě živých langust. V kreolštině se tomuto druhu říká Carask (vyslovuj karašk) a za kilo chtěli 5 EUR. Napřed je povaříme v horké vodě, pak dopečeme v troubě a servíruje s přepuštěným máslem a čerstvým česnekovým pyré. Ne všem v posádce to šmakuje, ale já jsem v sedmém nebi. Noc na kotvě v F7 byla vzhledem k okolnostem vlastně úplně klidná. Kotva tentokrát s velmi dlouhým snubberem (tipuji alespoň 8 metrů) držela spolehlivě. Řešili jsme pouze odírání lana od snubberu na příďovém vazáku a vyřešili to petkou a stříbrnou tejpou.

Na Tarrafal ze severu

Ve čtvrtek ráno zevrubně debatujeme jak pokračovat. Probíráme všechny varianty, zkoumáme Windy a další zdroje předpovědi počasí. Jako nejlepší z toho opět vychází, co už bylo tak nějak jasné i předešlý den, a sice znovu se pokusit o Tarrafal na São Nicolau. Tentokrát s approachem ze severu. V 10 dopoledne zvedáme kotvu na Santa Luzia a pět hodin se probíjíme na stoupačku F7 a velkýma vlnama směr Tarrafal. Obloha je durch zatažená, sluníčko žádné a my opět durch mokří, až poprvé na téhle plavbě lituju, že sebou nemám pořádné jachtařské kalhoty. Polovina posádky tuhle přeplavbu tráví v podpalubí, ta druhá polovina ale, co je v kokpitu a za kormidlem, si to užívá plnými doušky a se vším všudy. Točí na gopróčka, s gustem vyjíždí každou větší vlnu a každý poryv. Prostě zase parádní jachting, i když tentokrát máme hodně zarefováno a plujeme defenzivně. Tarrafal nás na druhý pokus pustil a oproti předchozímu dní relativně snadno. Žádné drama se nakonec nekoná, ze severu to jde bez problémů. V půl čtvrté máme zakotveno a vyrážíme na prohlídku historického holandské škuneru, co kotví vedle nás, a pak do města, kde už nás čeká průvodce Ruslan.